Zákupská óda na Radost

 

Možná si hned v úvodu kladete otázku, jestli není v názvu článku pravopisná chyba. Není. Ale nepředbíhejme a vše pěkně po pořádku. V neděli 29.3.2015 jsem našel chvilku, abych se zastavil na zababovském setkání v Zákupech, které pořádala sekce TT-ČSD. Byl jsem rád, že jako nováček v klubu už poznávám některé tváře a oni poznávají mě.

Svou návštěvu jsem začal hned u vstupu do sálu u Míly Pícky. S přezůvkami v ruce jsem se jej dotázal, jestli mohu dál. Neznali jsme se, tak mě správně vykázal na ochoz. Pak jsem přiznal, že jsem z jiné sekce a upravil svou členskou kartičku, zaplatil příspěvek na halu a šel „na sál“ dělat první fotografie.

Hned zkraje byl nový skryťák (vlastně nevím, jestli autor to tak nechá) – Na konci světa. Zajímavý nápad, jak na konci tratě obracet soupravy bez nutnosti mít ve stanici výpravčího. Byl zde jen telefon a strojvedoucí se hlásili do Světlé.

Ve Světlé jsem na konec strávil nejvíce času. Nejprve s Martinem Vykročilem nad diskuzí na vagónky, které tam stály v nádraží na manipulační koleji. Později díky Zorce, která tam sloužila. Překvapila mě svou hrou rukou a prstů při nastavování vlakových cest, slušnou i pro hráče na piano. Už jen chyběly pedály dole na zemi. Autorem ovládacího panelu byl samozřejmě Martin Vykročil a ukázal útroby panelu. A také svůj šanon plný výkresů, který vozí na setkání. Žádný malý šanon, ale plný dokumentace ke stanici. Já mám holt vše elektronicky a ne tak pěkně kategorizované.

Za Světlou mně utkvěly v paměti nádherně zpracované traťové moduly, které zobrazovaly česko-polské pohraničí tuším, že někde u Králík.

Následovala stanice Česká Skalice a pak stanice Bělá pod Bezdězem. Ve druhé jmenované stanici jsem strávil také hodně času s Petrem Novotným. Byla to radost sledovat čilý ruch ve stanici a přitom si popovídat o tvorbě grafikonu a dalších drobnostech.

Následovalo zastavení u Pavla Haertla ve Skovicích a pěkné povídání o staničce samotné a o její družce Skovice – Dvůr (již v reálu neexistující). Škoda, že jsem neměl se sebou holky, ty by stály s otevřenou pusou u mlýna. Mlýn měl náhon a mlýnské kolo poháněné skutečnou vodou. 🙂 Já řeším, aby mi překližka nevlhla a nekroutila. A modul mlýna je přesně opačně založen na principu neustálého smáčení dřevní hmoty okolo. 🙂 Příjemně mě esteticky překvapily moduly již se stožáry pro elektrickou trakci. Nevypadaly věru zle. Neviděl jsem ale, jak po nich jezdí „smeták“.

Hodně času jsem strávil u Dana Martanoviče sloužících ve stanici Tomašov. Díky za to a za kontakty. 🙂 Doufám, že Boco a spol pojedou v květnu do Malých Svatoňovic a přivezou mi staniční hodiny. Velmi to praktický prvek do stanice. A věřím tomu, že „náš“ Richard  vymyslí a otestuje, jak je napojit na rozvod o telefonie. (vím, že se o to snaží)

S otevřenou pusou  jsem chvilku stál v koutku určeném pro TTe – rozchod 6,5 mm. Pak jsem svá ústa zavřel a následně opět otevřel při diskuzi s Body-ím (ctím jeho anonymitu, ale na fotkách z akce v Přívorech je vidět). Ti co to neviděli, udělal jsem vám pár video sekvencí jízdy nákladního vlaku a připojování spřáhel – už to ani kamera nechtěla brát a trvalo ji to, než se zaostřila. Všechny modely byly z leptů a byla radost na ně koukat i na ty rozdělané. Všechno zdigitalizované a řízené přes Loconet. Součástí moduliště byl malý lom, pár traťových modulů a malá stanička. Na setkání chyběl lom P.Bezruč, takže všechny moduly „úzké“ byly samostatné stojící bez napojení na hlavní tratě.

Když jsem se svojí obchůzkou byl takřka na konci, přišel konečně do sálu Pavel M. Mírně rozcuchán, ale vysmátý,  že se dobře vyspal. Kolegové mu připomněli, že přichází o hodinu později (bylo 10 hodin). Usmál se na ně a se slovy „já mám na hodinkách devět“. A pak dodal vysvětlení, že tu neděli při jarní změně času si nikdy hodinky nepřenastavuje a žije tento den podle času zimního.

Symbolicky jsem ukončil svou procházku v novém skryťáku Radost. I když je to jen skryťák, tak už se to na něm hodně zelení – více než na mých traťových modulech. 🙂 Musím se ještě hodně snažit. Zaujal mě i nádherný a obrovský ovládací panel včetně nastavování vlakových cest a jejich vyžlucení na panelu pomocí řady LED  diod.

Pak jsem vrátil obchůzkou okolo Martinic na Hané k Rumburku a kousek za ním jsem ještě udělal šotouský snímek výjezdu motoráčku z tunelu. Strojvedoucím byl Míla Pícka a fotografování to bylo symbolické, neboť traťový modul s tunelem byl jeho. Zmiňoval se, že je nutné tento modul – snad přes 10 let starý – rekonstruovat. Vyslovil jsem názor, že je to škoda,že už má svou hodnotu tím, že je tak starý a stále tak nádherný. Neboť před lety nebyly foliáže a další vychytávky, které používáme dnes tak běžně.

moduliště Zákupy

Děkuji za ty 3 hodinky a škoda jen, že jsem přes všechno to společenské klábosení  🙂 s Zorkou, Mílou, Petrem Š., Petrem N., Martinem, dvouvaječnými dvojčaty Pavlem a Pavlem, Martinem, Danom a Bodym neměl čas se projet po kolejišti. Tak někdy příště.

 

 Fotogalerie

Video

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *